Nedělat nic? Výzva!
Existují dva typy lidí.
Ti, kteří si v neděli lehnou na gauč, pustí Netflix a s naprostým klidem tam vydrží celé odpoledne.
A pak jsem tu já.
Ta, která si v neděli ráno řekne, že dneska nebude dělat vůbec nic.
A o dvě hodiny později má vypráno, uklizeno, naplánovaný další výlet a přemýšlí, jestli by ještě nestihla nějaký ten trénink.
Protože přece nebudu celý den jen tak sedět.
Volno? Tak ho hlavně využít!
Mám jednu takovou zvláštní vlastnost. Nedokážu nechat volný čas jen tak volný.
Když mám zrovna volný víkend, automaticky přemýšlím, co bych do něj mohla nacpat.
Neměla bych jít do gymu? Nestřihnu si v sobotu nějaký výlet? Už bych měla naplánovat tu dovolenou. Kdy jsem naposled dala nějaký článek na blog? A když už si řeknu, že si dám fakt volno, objeví se samozřejmě všechny ty běžné věci, které se z nějakého záhadného důvodu samy neudělají.
Někdy mám pocit, že můj diář hraje Tetris. A co je na tom nejhorší? Nebo nejlepší?
Že mě to všechno baví!
Nikdo mě nenutí chodit po horách, vést lekce nebo plánovat další dobrodružství. Já to všechno chci. A chci to stihnout všechno.
Jenže i ty nejlepší věci mají jednu drobnou nevýhodu.
Zaberou čas. A energii.
A můžu odpočívat?
Takže si naplánuju ten volný víkend. Ráno vstanu, uvařím si kafe a řeknu si, že dneska nebudu nic dělat. Uteče pět minut a já si říkám, že aspoň hodím to prádlo do pračky. Dalších deset minut. Není potřeba utřít prach? No mohla bych aspoň zalít ty kytky...
A když už náhodou opravdu odpočívám, mám tendenci si to nějak omluvit.
Celý týden jsem se nezastavila. Tak si ten odpočinek zasloužím.
Moment.
Od kdy si musíme zasloužit právo ležet na gauči?
A teď nemyslím, že bychom se měly nastěhovat na gauč, objednat si rodinné balení zmrzliny a zrušit všechny plány do konce roku.
Jen si říkám, proč je pro mě tak snadné naplánovat dvacet kilometrů v horách, ale tak těžké naplánovat vůbec nic.
A co když mi něco uteče?
Myslím, že to vlastně není o gauči. Ani o prádle.
Je to o tom zvláštním pocitu, že když mám volno, měla bych ho pořádně využít. Něco zažít. Někam se posunout. Něco si odškrtnout. Protože život je krátký a já toho chci ještě tolik stihnout.
Jako by se počítaly jen ty dny, ze kterých mám fotku, zážitek nebo aspoň dobrý pocit, že jsem něco udělala. Znáte to, co není na Insta jako by nebylo:)
A já se pořád učím, že některé super zážitky se vůbec nedají naplánovat. A už vůbec se nedají odškrtnout v diáři. A už vůbec je nemusím mít vyfocené v mobilu.
Možná nemusím mít z každého víkendu co vyprávět. Možná stačí, že jsem si ho užila. I kdyby to měl být kelímek zmrzky u Netflixu.
Tělo si řekne
Na sportu mě baví jedna věc.
Když chodím pravidelně do fitka nebo dělám jakoukoli jinou aktivitu, vidím výsledky. Zvládnu víc, vydržím dýl.
A tak mám chuť přidat nebo aspoň nepřestat. Další trénink. Další kopec. Další výzvu.
A pak přijde den, kdy se mi nechce vůbec nic.
Ani do gymu. Ani na výlet. Ani vymýšlet, co budu dělat příští víkend.
Odpočinek si většinou neplánuju. Spíš poslouchám svoje tělo, když si samo řekne. Třeba právě tím, že se mi najednou nic nechce.
Ale napadá mě, jestli to není trochu pozdě. Jestli opravdu musím čekat, až mi dojde baterka, abych si dovolila ji dobít.
V gymu bych přece taky nikomu neradila, aby trénoval naplno každý den bez pauzy. Tak proč se někdy tvářím, že pro zbytek života platí jiná pravidla?
Nechci ubrat z věcí, které miluju. Chci mít energii je dělat ještě hodně dlouho. Ideálně i v době, kdy už mi bude připadat dvacet kilometrů jako rozcvička. Dobře, tak možná patnáct. 😂
Žádný plán je taky plán
Takže žádné velké předsevzetí. Žádný nový režim. A už vůbec žádná tabulka na měření kvality odpočinku. Zkusila jsem i hodinky, co měří únavu a regeneraci. A po dvou dnech jsem je vypnula, protože mě stresovalo už jen to, že mi říkají, že má odpočívat a nebýt ve stresu:)
Jen bych chtěla občas nechat víkend volný. Ne jako rezervu pro další úkoly, ale opravdu volný.
A co příští víkend?
Žádný plán.
I když...
Když bude hezky, mohla bych vyrazit aspoň na malou túru.
Třeba dvacet kilometrů.
Ale úplně na pohodu. 😂💗
TAKEAWAYS
Klidně si udělejte volný víkend. Bez programu a bez výčitek.
Klidně si večer pusťte oblíbený seriál a dejte si zmrzku.
Ne každý zážitek musí mít fotku a ne každý den musí mít výsledek.
I věci, které nás baví, nám berou energii. A tu chceme mít i na další sny.
Někdy je úplně největší dobrodružství nikam nevyrazit.
