Jak skládám život mezi prací, pohybem a tím, co mi dělá radost

V ideálním světě bych měla nekonečně mnoho času, abych stihla všechno, co bych chtěla dělat. A že toho není málo:) Většinou se musím brzdit a vždycky si říct: "Simi ,a budeš to vůbec stíhat?" No jasně, že spoustu aktivit prostě vyhodnotím, že mi nepřinesou úplně to, co chci a musím je oželet. Anebo se k nim vrátím později. Všechno bych nejradši chtěla hned a naštěstí mám blízko člověka, který mě občas dá přes prsty slovy: " A zase to bude ve stresu co?":) Doporučuju ve svým okolí někoho takovýho mít, někoho, kdo vás občas vrátí zpátky na zem pro vaše dobro.

Přece jen od 9 do 5 mám normální zaměstnání, který není zrovna oáza klidu po většinu času. A proto potřebuju vedle toho zbytek času trávit tak, aby mi to dobilo baterky, srovnalo hlavu a trochu zregenerovalo tělo. A teď teda nemluvím o lekcích ve fitku, protože tam moc nezregeneruju:) Ale za to si vyčistím hlavu!

Hodně dlouho jsem vůbec neřešila jako moc odpočívám, jak moc cvičím, v jakým jedu vlastně tempu. Nebyl problém odjet 8 lekcí Bodypumpu týdně, do toho chodit normálně do práce a zvládat každodenní stresík. Jakože všichni máme nějaký ty rozsvícený žlutý kontrolky v autě, kapající baterii v koupelně, zapomenutý klíče a tak. A vlastně mi to připadalo úplně v pohodě. Chvíli. Jenže jsem jaksi zapomněla odpočívat a tělo se ozvalo samo. Najednou přetížený předloktí, pak rameno. Teď mám tak 3 - 4 lekce týdně maximálně a je to fajn. Ale taky odpočívám! Došlo mi, že v tom fofru si nějak neuvědomuju, že život je taky o něčem jiným.

Teď mám pár opěrných bodů, kterých se snažím držet.

Tři životní pilíře

První je práce. Jasně tam je potřeba dojít, aby bylo na ten zbytek. Je to něco, co mi dává stabilitu a pevnou půdu pod nohama. A to já potřebuju hodně:) Druhý je pohyb. Nejen lekce ve fitku, který jsou pro mě extrémně důležitý, ale i úplně obyčejný pohyb. Včetně chození po horách, po lese, kdekoli v přírodě. Moje hlava tohle oceňuje, protože nemá čas přemýšlet o všech nesmyslech a nereálých scénářích, co kdyby a co jsem dneska zvrtala. Třetí je cestování. Tohle mi dělá fakt radost a vůbec na tom nešetřím. Vidět nový místa je pro mě děsně naplňující. Když dlouho nikam nevyrážím, mám najednou pocit, že mi něco chybí.

A jak se to celý skládá dohromady během týdne?

Lekce ve fitku mám ráno před prací nebo večer. Jednou týdně se snažím nacpat do programu nějakou tu jógu. To mi moc nejde, protože se v tom necítím úplně komfortně ale vím, že to prostě potřebuju jako kompenzaci k Bodypumpu. Výlety si plánuju na víkend. Podle počasí. Snažím se aspoň jednou měsíčně na víkend vyrazit někam na hory nebo do přírody. Ne každej víkend to jde. Tady se musí jet za maminou, tady je kvartální školení. Znáte to:) Do toho je potřeba zajít na kosmetiku, ke kadeřnici. Takže ve finále mám tak jeden večer v týdnu chillovej na Netflix (zrovna běží Brigertonovi!). Ale takovej večer strávit na kosmetice je ale taky chill a hezkej self-care.

Hodně plánuju, mám pak pocit, že mě jen tak něco nezaskočí:) Jo a pak jsem překvapená, když je něco jinak a chvíli mi trvá než přehodím výhybku. Občas nestíhám, občas se mi děsně nechce.

A občas je dobrý se na všechny plány vykašlat a pustit si ten Netflix:)

---

TAKEAWAYS:

Život není jen o práci

Pohyb je klíč k pohodě

Plánuj si čas jen pro sebe

Poslouchej svoje tělo

Každý má svoje tempo