Návod na život nemám. Mám růžovej kufr.

Jestli čekáte nějaký velký moudra, tak budete asi trochu zklamaný:) Bude to o mém pohledu na to, jak si myslím, že můžu ten svůj jediný život prožít co nejlíp. A taky si můžu za pár let myslet něco úplně jinýho:) Není to univerzální návod. Každý to máme trochu jinak. Každý máme jiný podmínky, jiný finanční zajištění, jinou podporu okolí. Záměrně nepíšu odvahu a odhodlání, protože to máme všichni. Stačí se jen nebát. A už vůbec to nemusí být dokonalý. Tohle je něco, co se učím i já a furt mi to nejde:) Jako u všeho si z toho vezměte to, co je vám blízké a dává to smysl právě vám. Cílem není vám říkat, jak máte žít. Toho máte plnej Instagram. Ale ukázat vám, co funguje mě a třeba se v tom někde taky najdete.

Snažím se najít rovnováhu mezi tím, co mi dělá radost, co mi přináší klid, co je dobré pro mé tělo i duši a všemi každodenními povinnostmi včetně práce. Protože ta dovolená se sama nezaplatí žejo:) Mám tendence jít do všeho na 100 % a časem jsem zjistila, že to prostě nejde. Aspoň ne všechno najednou. Zase ten balanc:) Není to o tom, se honit za tím být nejlepší úplně ve všem (pro mě taky dost challenge). Ale najít si něco, co mě baví a tomu dát maximum, aby to bylo fajn pro moje tělo, hlavu a hlavně si to užívat. Prostě způsob života, ve kterým je mi prostě dobře.

A přesně o tomhle by měl být tenhle blog. Není to o kufru, ani o růžové. Možná trochu růžové najdete:)

Ale tom, že abych si mohla ten život užít, je dobrý sportovat, odpočívat, poznávat nové věci a rozumně jíst a to nejdůležitější, co tomu dává smysl je plnit si sny! A udržet to dlouhodobě.

Sport je pro mě základ všeho. Možná i proto, že už mi není dvacet. A vlastně ani třicet.A není to jen o vzhledu. I když… možná trochu. Nebo někdy i víc 🙂

Hlavně je to o tom, že chci co nejdýl fungovat normálně. Bez bolavých zad, kolen a všech těch věcí, které člověk začne řešit až ve chvíli, kdy už je nechce řešit vůbec.

Bez pořádného benzínu nejede ani to nejlepší auto.A stejně tak nejde sportovat ani fungovat bez kvalitní výživy. A bez odpočinku, protože tělo i hlava potřebují čas regenerovat.

A nakonec mě to stejně vždycky vrátí zpátky k tomu nejdůležitějšímu — k rovnováze.

A možná i právě proto mám ráda cestování. Protože mě pokaždé vrátí sama k sobě.

Připomene mi, že život není jen výkon, povinnosti a plánování. Ale i radost, zvědavost a schopnost zpomalit.

Pohyb mi dává sílu.

Cestování mi dává perspektivu.

A sny mi dávají směr.

A když tohle všechno drží pohromadě, mám pocit, že žiju život, ve kterém je mi prostě dobře. Tenhle blog není o tom být dokonalá. Je o tom hledat rovnováhu. V pohybu, v hlavě, v tom, jak žiju každý den. O tom, jak se o sebe starat tak, aby mi bylo dobře nejen dnes, ale i za pár let. Bez extrémů. Bez tlaku. Jen trochu víc vědomě.

A možná proto mám pořád po ruce sny.

A občas i ten růžovej kufr.

---

TAKEAWAYS:

Pohyb je pro mě základ

Odpočinek je pro mě nutnost

Cestování je pro mě inspirace

A to všechno se vejde do jednoho růžovýho kufru:)